Milada Šnajdrová

Mýty o neziskovkách - Potřeba neziskovek v demokratické společnosti

12. 09. 2017 12:30:00
Mýtus: Neziskovky jsou zbytečné, všechny aktivity a služby pro občany by se měly dělat komerčně nebo by je měl řídit stát.

Doba, kdy všechny volnočasové aktivity i péči o potřebné řídil stát, už tady byla. Mezi roky 1950 a 1990 v ČSSR existovala Národní fronta, která spojovala vše od povolených politických stran až po zahrádkáře a Pionýr. Centrálně stát, tedy vlastně KSČ, rozhodoval o všem, co občan dělal ve svém volnu, stát sám řídil péči o postižené, plně financoval a dozoroval sport, kulturu, zájmové vzdělávání. Myslím si a doufám, že po tomto modelu se asi stýská jen málokomu.

Po roce 1990 už tuto ambici stát nemá, ale povinností demokratického státu je postarat se o své handicapované občany a o všechny, kteří z jakéhokoli důvodu potřebují pomoc. Stát musí také zabezpečit všem občanům bez rozdílu dostupný sport, kulturu, rekreační vyžití i celoživotní vzdělávání. Protože už stát ale nechce tento servis zajišťovat pouze svými přímo řízenými organizacemi, a vzhledem k tomu, že podnikatelský sektor nemá o mnoho těchto aktivit zájem, protože nejsou lukrativní, přenesl stát realizaci těchto akcí na neziskové organizace. A to buď nestátní neziskové (spolky, ústavy, o.p.s., nadace, nadační fondy, zájmová sdružení právnických osob a církevní právnické osoby) nebo státní neziskové, tj. příspěvkové organizace, zřizované státem, kraji nebo obcemi.

Stát už jenom koordinuje kvalitu a šíři těchto služeb, a to buď zákonem (např. registrované sociální služby, zdravotnictví, školství) nebo i prostřednictvím dotací, kdy poskytuje finance ze tří úrovní veřejných rozpočtů (státní, krajský, obecní) těm organizacím, které zajišťují společensky potřebnou činnost a služby.

Pokud by všechny tyto služby byly organizované pouze komerčně, byly by dostupné jen pro malou skupinu bohatých rodin. Podnikatel totiž zcela logicky vyvíjí činnost za účelem tvorby zisku, tedy náklady na každou činnost má spočítané tak, aby příjmy přesahovaly výdaje. Navíc pro podnikatelský subjekt nemohou pracovat dobrovolníci, protože podle zákona o zaměstnanosti se zaměstnanec nemůže vzdát odměny za svou práci. Tedy do nákladů se musí připočíst i mzdy všech zaměstnanců, a to ve výši tzv. zaručené mzdy. Do třetice každý podnikatelský subjekt oprávněně odměňuje svůj management, tady osoby, které se nepodílí přímo na realizaci služeb, ale jejich prací je jen řízení firmy, jako je ředitel firmy, účetní, personalista... Pak jsou výdaje na službu podstatně vyšší než u neziskového subjektu. No a bez dotace by poplatky za účast na akcích byly tak vysoké, že by si je mohly dovolit jen dobře zajištěné rodiny.

Společenská potřeba státu však je zapojit všechny děti, mládež a dospělé do aktivního společenského života. Proto je nezbytné, aby se akcí mohli účastnit i chudí, podle principu: kdo si hraje a cvičí, nezlobí. Navíc nejde jen o cvičení, malování, turistiku. Každou touto aktivitou se účastník zapojuje více do společnosti, děti se učí týmové spolupráci, dospělí si rozvíjí své mezilidské kompetence, a budete se divit, třeba rukodělný kurz pro seniory není jen zábava, ale je to zásadní způsob, jak u seniora udržet jemnou motoriku, kterou nezbytně potřebuje pro svou sebeobsluhu. A takové aktivní občany stát potřebuje, a to i z řad méně bohatých, nezaměstnaných i zcela nemajetných.

V neposlední řadě jsou neziskové organizace institucemi občanského sektoru. Pokud by se zrušily neziskovky, občané by ztratili formální prostor pro vzájemnou pomoc, nezávazné sdružování a třeba i seberealizaci. Pak už by nám v životě opravdu zbyla jen ta práce pro jednu společnou firmu...

Zvyšte článku karmu!
Autor: Milada Šnajdrová | | karma: 10.37 | přečteno: 899 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 81 příspěvků.
Poslední z 9. 10. 2017, 14:42

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz